neděle 25. září 2016

Dýňové noky s bylinkami a slaninou

Jelikož zásoba dýni u nás doma je stále veliká a zatím nás vůbec neomrzely, pokračuji v takové malé sérii dýňových receptů. Jak už jsem říkala minule, byla by opravdu škoda vařit z dýně pouze polévku, i když je vynikající. Tentokrát jsem se pustila do nočků, na které se dýně hokaidó skvěle hodí. Já už jsem domácí noky nedělala ani nepamatuji a tak jsem se na jejich přípravu těšila. Není to nic těžkého a vlastně ani časově náročného. Když máte připravenou dýni a brambory, jde to šup šup. Noky jsou tak dobré, že nepotřebují žádnou velkou parádu okolo. Nejvíc jim podle mne sluší máslo s bylinkami a česnekem, já jsem pro svého masožrouta přidala navíc ještě domácí slaninu. Když přidáte trochu kvalitního sýra, výsledek je geniální. My jsme si moc pochutnali a vypadá to, že příští týden se do noků budu muset pustit ještě jednou :)



Suroviny:
na 4 porce
1 malá dýně (cca 600 g)
2 větší brambory typu C
cca 300 g hrubé mouky + na podsypání
2 žloutky
sůl, pepř
50 g kvalitní slaniny
hrst nasekaných bylinek (já použila mix bazalka + rozmarýn)
2 lžíce másla
2 stroužky česneku, na plátky
50 g parmazánu nebo grana padano
olivový olej

Postup:
Dýni rozpůlíme, zbavíme semínek, oloupeme a nakrájíme na měsíčky. Vložíme na plech vyložený pečícím papírem, dýni pokapeme olivovým olejem a pečeme v předehřáté troubě (180°C) cca 15 minut. Mezitím uvaříme brambory ve slupce, necháme zchladnout, oloupeme je a nastrouháme najemno. Upečenou dýni také necháme vychladnout a poté rozmixujeme tyčovým mixérem na pyré.  V míse smícháme pyré, brambory, žloutky, mouku a sůl i pepř na hladké, téměř nelepivé těsto. Na pomoučněném vále těsto rozválíme na dlouhé, stejně tlusté válečky, které rozkrájíme na jednotlivé noky cca 3 cm široké. Noky zploštíme vidličkou a vaříme ve vroucí osolené vodě dokud nevyplavou. Mezitím nakrájíme slaninu na kostičky a opečeme. Děrovanou sběračkou vybereme slaninu stranou na ubrousek, do vyškvařeného tuku přidáme máslo a česnek a chvíli ho krátce opékáme. Vypneme oheň a do horkého tuku přisypeme nasekané bylinky, které necháme krátce macerovat. Uvařené noky slijeme, nandáme na talíře, polijeme bylinkovým olejem, posypeme slaninkou a nakonec zasypeme strouhaným sýrem. 


pátek 16. září 2016

Pečený dýňový cheesecake

Sezóna dýni je na svém vrcholu a u nás doma o ně opravdu nemáme nouzi. Dýni hokaido pěstujeme na zahradě a kdyby to bylo náhodou málo, většinou mi dorazí i ve farmářské bedýnce. Já jsem prozatím většinou dělala hlavně dýňovou polévku, protože ta je u nás doma hodně oblíbená, ale dýně to není jenom polévka nebo pyré, možností je mnohem víc. Ne že bych nějak holdovala americké kuchyni, ale co se týká vaření s dýní, dá se tam docela dobře inspirovat. Však celý podzim až do Halloweenu se dýním v Americe v podstatě nevyhnete a oproti Evropě je to velmi oblíbená surovina i do sladkých pokrmů.  Začíná to dýňovými koláči a sušenkami, pokračuje to muffiny a palačinkami a končí to slavným dýňových kafem ze Starbucksu. No a proto jsem se rozhodla, že musím nějaký dezert také vyzkoušet a posoudit, jak dýně v chuti ladí. Přece jenom se musím přiznat, že mám ohledně dýně trochu zajetý stereotyp a použití ve sladké kuchyni jsem se dlouho bránila. Nakonec jsem ale upekla pořádný dýňový cheesecake, který jsem doplnila dýňovou šlehačkou a výsledek byl více než ucházející. Ricotta použitá v dortíku vytváří krásně krémovou, ale pevnou strukturu a dýně dodává neobyčejnou a zajímavou chuť. Jestliže chcete vyzkoušet něco nového a neotřelého, určitě se do tohoto cheesecake pusťte, budete velmi mile překvapeni!




Suroviny:
na formu o průměru 22 cm

na základ:
1 balení oříškových sušenek Bebe Dobré ráno
1 1/2 hrst ořechů - já dala mix mandlí a lískových oříšků
(vlašské se ale budou také dobře hodit)
3 lžíce cukru
4 lžíce rozpuštěného másla
4 lžíce hladké nebo celozrnné pšeničné mouky
špetka soli

na cheesecake:
2 balení ricotty (cca 400- 450 g)
250 g cream cheese
3/4 hrnku třtinového cukru
1 hrnek a půl hladké mouky
5 vajec, oddělené žloutky a bílky
cca 300 - 350 g domácího dýňového pyré (recept níže)
1 lžička vanilkového extraktu
1 vrchovatá lžička skořice
1 lžička perníkového koření nebo lépe směs koření pumpkin spice
2 špetky soli

na dýňovou šlehačku:
200 ml vychlazené smetany 33 %
2 lžíce dýňového pyré
1 lžíce cukru moučka
1 lžička vanilkového extraktu
půl lžičky skořice
lžička perníkového koření (nebo lépe směs pumpin spice)

4 čtverečky kvalitní hořké čokolády
1 lžička másla



Postup:
Na základ dortu si smícháme v mixéru ořechy, nalámané sušenky, mouky a koření a dobře rozmixujeme dohromady, Přidáme rozpuštěné máslo a důkladně promícháme Dortovou formu vyložíme pečícím papírem a oříškové těsto rovnoměrně rozdělíme na dno a okraje formy a dobře přimáčkneme.Poté dáme do ledničky alespoň na 40 minut uležet.
Na cheesecake smícháme ve velké míse suché suroviny - mouku, sůl, cukr a koření a dáme stranou. V robotu důkladně smícháme ricottu a cream cheese, přidáme dýňové pyré a znovu necháme spojit v robotu, poté přimícháme žloutky a vanilkový extrakt. Nakonec přisypeme i suché ingredience a důkladně spojíme v hladké, krémové těsto. V jiné míse vyšleháme bílky dotuha a stěrkou opatrně přidáme k sýrové směsi.
Troubu rozehřejeme na 180 °C. Krémovou směs nalijeme na základ do formy a dáme péct minimálně na hodinu až 90 minut, dokud střed dortu nebude téměř pevný. Upečený cheesecake vyjmeme z trouby a necháme kompletně vychladnout.
Na dýňovou šlehačku nejdříve dotuha ušleháme smetanu, ke které přidáme dýňové pyré i ostatní ingredience a znovu krátce prošleháme. Na vychladlý dort nanášíme buď lžící nebo pomocí zdobícího sáčku. Nakonec rozehřejeme čokoládu společně s máslem a tekutou čokoládou dort postříkáme. Cheesecake je samozřejmě nejlepší vychlazený.

Dýňové pyré

Jednu středně velkou dýni rozčtvrtíme, oloupeme a zbavíme semen. Dáme na plech vyložený pečícím papírem a lehce pokapeme kvalitním olivových olejem. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C cca 10 - 15 minut, dokud dýně nebude měkká, necháme zcela zchladnout. Dýni nakrájíme na menší kousky přidáme 1 - 2 dcl vody (podle potřeby) a rozmixujeme ponorným mixérem dohladka. Skladujeme v uzavíratelné nádobě v lednici, kde vydrží několik dní. Použití je rozmanité :)


Inspirace z http://www.jocooks.com/bakery/cakes/pumpkin-ricotta-cheesecake/


neděle 11. září 2016

Ohlédnutí za Food Parade Festivalem - září 2016

Na sklonku léta, první zářijový víkend se - řekla bych už tradičně - konal v pražské Troji festival milovníků dobrého jídla - Food Parade Festival. Ačkoliv je to takový "mladší brácha" známějšího Prague Food Festivalu, konal se letos už 6. ročník. Já jsem samozřejmě u takové události nemohla chybět a letošní ročník jsme si velmi užili, snad i kvůli podstatně lepšímu počasí než vloni. Festival probíhal celý víkend, ale já jsem strategicky zvolila k návštěvě až druhý den (neděli) a doufala, že bude méně lidí a tedy méně front a více pohody. No a podle fotek ze soboty jsem měla pravdu, lidu bylo velmi mnoho... V neděli bylo sice pod mrakem a odpoledne i trochu sprchlo, ale žádná tragédie, navíc netvořily se fronty a atmosféra byla příjemně uvolněná.


Příjemným zlepšením oproti jiným letům bylo řešení platby za jednotlivé pokrmy. Konečně jsme se zbavili papírových platidel a přešli na pohodlnější, elektronickou formu kreditů. Každý návštěvník při vstupu dostal (za vratnou zálohu 50 Kč) bezkontaktní kartu, kterou pak u každého stánku přiložil ke čtečce, která odečetla daný počet CHEFŮ. Jistě to bylo technicky složitější řešení, ale pro zákazníky rozhodně vítaná změna.


My jsme si nejprve udělali rychlou procházku, abychom zmapovali térén a hlavně jednotlivé stánky. Něměla jsem žádné vybrané favority, spíš jsem čekala, co mne cvrnkne do nosu. Jako vždy nebyla nouze o různé burgery, ať už klasické masové nebo zeleninové. My vždy začínáme těžšími a masovými pokrmy, když na ně máme ještě místo a pak se postupně přesouváme k menším chuťovkám a sladkostem. Z nabízených burgerů jsme pečlivě vybrali Burger Bar a jejich Teryaki burger s trhaným kuřecím masem. Domácí bulka byla měkká a chutná a maso skvěle dochucené. Všechny ingredience šly skvěle dohromady a podle ohlasů ostatních jsem pochopila, že tento kousek patřil k těm nejoblíbenějším.


Původně jsme se chystali na další zastávku na sushi do Sushi time, ale když jsme ke stánku dorazili, upoutal nás kuřecí satay s arašídovou omáčkou. Takže jsme dali košem sushi a skončili opět u masa. Satay na špejli byl opět chuťově moc povedený a skvěle ladil s připravenou arašídovou omáčkou, kterou jsme doslova vylízali z kelímku :) Byla to taková malá jednohubka, ale moc dobrá. Sushi time je obecně moc dobrý podnik, který ráda doporučím k návštěvě.


Pro milovníky adrenalinu a neobyčejných pokrmů letos nechyběl hmyz u stánku Brouk na talíři. My jsme ochutnali cvrčky s karamelem před dvěma lety na PFF a proto už mě tento zážitek znovu nelákal. Neodpustila jsem si ale hmyzí dobrůtky alespoň vyfotit. Řeknu vám, ty kroutící se červy není nic pro mně. To jsme si šli raději spravit chuť ke grilovanému camembertu President. Ačkoliv se jedná hlavně o reklamní akci a celý sýr stojí pouhý 1 CHEF, sýr je chuťově velmi dobrý a jemný a je škoda ho neochutnat. Stánek Président jsme navštívili na festivalu už minule, a protože jsme se pochutnali, letos už jsme tam mířili na jistotu :) Návštěvníci si mohli vybrat ze tří druhů příchutí sýru na gril - dva bylinkové a česnekový.




Velmi mne na pohled zaujal chobotničkový tataráček s domácím žitným toustíkem a bylinkovou ricottou u stánku pražské designové restaurace Gurmet Pauza. Chobotnici mám moc ráda a většinou si jí užíváme na klasický způsob - tedy u moře, hezky grilovanou s citronem a olivovým olejem.  Moc mi chutná i chobotničkový salát. O to víc jsem se těšila na něco nového, ale bohužel mne osobně tataráček zklamal. Oku pokrm velmi lahodil, ale chuť byla nevýrazná a mdlá a slušela by jí dávka právě olivového oleje, citronu nebo třeba česneku. V kombinaci s ricottou a dijonskou emulzí se sice pokrm o něco vylepšil, ale pro mne to nebyl žádný favorit a v restauraci bych za takové jídlo nebyla moc spokojená. Domácí žitný toustík byl náhodou velmi chutný, ale mělo by to být raději naopak. I ostatní jídla z nabídky Gurmet Pauzy vypadaly lákavě, tak třeba jsme měli jen špatnou ruku při volbě..


Co se týká sladkého a chuťovek, bylo na festivalu také hojně z čeho vybírat. Mne ale nejvíce dostaly dvě dobroty, ke kterým se hned vrátím. Po cestě jsme si ještě odběhli na vynikající ledové frapuccino, naládovali se jahodami se šlehačkou a vzpomněli si na časy prázdnin u babičky a také jsme si stánku delikates koupili výběrovou paštiku na doma. 


Co se týká sladkých dobrůtek, nejdříve nás to lákalo ke stánku mých oblíbených Cakeland Cupcakes od Hanky. Tentokrát jsme si ale nedali cupcake, ale oreo cheesecake, který na dostal hned na pohled. No a to teprve nemluvím o té lahodné, krémové chuti...to se ani nedá popsat. Nazvala bych to prostě jako cukrářské nebe :) Takže za nás velká jednička, dokonce jsme se museli ke stánku vrátit a koupit si ještě jeden kousek s sebou domů.




Dalším příjemným překvapením byl projekt Donuter Dunuts, neboli stánek s domácími donuty - americkými koblihami. Už řádná fronta napovídala, že se tu prodává něco dobrého a když jsme nahlídli blíže, přecházel nám zrak z tolika druhů koblížků s bohatými polevami. No řeknu vám, tady to byla noční můra cukrovkářů, ale co už, žijeme jen jednou ne? Při koupi dvou kousků se dostával jeden zdarma, takže jsme koupili dva koblížky s sebou domů a jeden jsme snědli na posezení hned vzápětí. Ne že bych byla nějaký zarytý milovník amerických koblih, ale takovou poctivou americkou tady v Čechách těžko seženete...a hle! najednou je tu Donuter Donuts  a člověk zase na chvilku ponoří do toho pravého sladkého amerického snu :) Výrobci ještě svoji vlastní provozovnu nemají, ale pracují na ní, takže je na co se těšit.


Chtěli jsme toho ochutnat ještě více, lákalo mne vyzkoušet třeba i cupcaky od Cobbler's, ale byli už jsme naprosto plní, vlastně rovnou přežraní :D Ale ještě jsem měla na seznamu zmrzlinu od Créme de la Créme.  Fronta u tohoto zmrzlinového stánku byla jedna z nejdelších, ale když začalo lehce krápat, fronta se zkrátila a já tak neodolala pokušení. Z mnoha lákavě vypadajících příchutí jsem nakonec zvolila levandulovou. Zmrzlina byla moc dobrá a jemná a opravdu chutnala po levanduli. Na druhou stranu jsem ale po všech těch chvalozpěvech ze všech stran čekala trochu víc, nevím... Stejně dobrou zmrzlinu mají třeba na Vinohradech v jedné lepší cukrárně.