čtvrtek 31. března 2016

Křupavý pekáček se zeleninou a kuřetem

Tentokrát přidávám jeden slaný recept na vynikající a jednoduché jídlo, které se skvěle hodí jak na večeři, tak na rychlý víkendový oběd. Asi jste si už všimli, že mám ráda různé zapečené pekáčky ať už s masem, těstovinami nebo čistě zeleninové. Taková jídla mají jedinečnou a plnou chuť, ale nenutí vás strávit půl dne v kuchyni. Receptem jsem se nechala inspirovat u mé oblíbené blogerky z blogu Jo Cooks, ale jak to tak u mě bývá, suroviny jsem vyladila podle své aktuální nálady a stavu ledničky. Na receptu mne zaujalo použití kuřecího krému z plechovky a ačkoliv většinou takové věci nevyhledávám, nedalo mi to a chtěla jsem vyzkoušet, co se za tou chutí skrývá. Musím říct, že mě to velmi mile překvapilo a manžel si také nestěžoval :) Tento pokrm podle mě představuje takový balzám na duši, který zahřeje tělo i mysl.



Suroviny:
na 6 porcí
3 větší kuřecí prsa vařená ve vývaru
1 plechovka hotové polévky Cream of chicken soup (Marks and Spencer)
1 kelímek zakysané smetany
1 brokolice
2 červené papriky
2 hrsti baby špenátu
1 hrst fazolek
80 - 100 g másla, rozpuštěného
100 g slaných krekrů (TUC)

Postup:
Vařená prsa necháme trochu zchladnout a natrháme na proužky. Brokolici očistíme, rozdělíme na růžičky a vaříme dvě minuty na páře. Papriku nakrájíme na proužky, špenát očistíme. Troubu rozehřejeme na 180°C. Ve větší misce smícháme polévku z plechovky se zakysanou smetanou. V jiné míse dobře promícháme kuře, brokolici, papriku, fazolky i špenát a přelijeme krémovou polévkou, opět promícháme, aby se všechny suroviny dobře obalily. Celou směs dáme do vymazaného, středně velkého pekáčku. Krekry nasypeme do mixéru a rozsekáme najemno do konzistence strouhanky. Rozdrcenými krekry posypeme rovnoměrně celý obsah pekáčku a zalijeme máslem. Pečeme v troubě asi 30-40 minut, dokud povrch nezačne zlátnout.



sobota 26. března 2016

Dvoubarevné jahodovo-banánové smoothie

Jaro už nám klepe na dveře, všechno se zelená a začíná kvést. Já už se nemohu dočkat léta a to hlavně kvůli čerstvé zelenině a ovoci, ze kterého se připravovat spoustu dobrot. Ačkoliv ve všední dny ráno nemám času nazbyt, konečně jsem naučila si pár minut přivstat a připravit nám kromě snídaně i nějaké to smoothie nebo jinou dobrotu. Zatím tedy používám ovoce z mrazáku či z obchodu, ale už se těším až si skočíme k sousedům na pole pro jahody, jejichž vůně se v době zrání line všude v okolí :)



Suroviny:
na 2 sklenice
10 velkých jahod
2 banány
300 ml mandlového mléka (nebo jiného rostlinného, např. značka Alpro)
1 lžíce nepraženého kakaa
pár lístků máty
lžíce agávového sirupu
2 jahody a plátky karamboly na ozdobu

Postup:
Banány večer předem oloupeme, nakrájíme a v krabičce dáme zmrazit. Na první vrstvu smoothie rozmixujeme mražené banány, 100 ml mandlového mléka a kakao. Tekutinu rozlijeme na dno skleniček. Zvlášť rozmixujeme očištěné jahody, zbytek mandlového mléka, mátu a agávový sirup. Jahodové smoothie pomalu nalijeme do sklenic tak, abychom alespoň částečně udrželi jednotlivé vrstvy. 
Baví mě, že si smoothie můžu ve skleničce brčkem ihned rozmíchat a spojit tak všechny chutě a nebo piju jahodovou a banánovou vrstvu zvlášť :)


pondělí 21. března 2016

Studená vločková kaše s borůvkami

Ovesné vločky jsem měla vždycky ráda, nejen jako kaši, ale třeba jako přísadu do pečení nebo polévky. Co se týká snídání, připravovala jsem vločky většinou jako klasickou teplou kaši s ovocem či kakaem. Nedávno jsem ale začala připravovat kaši studenou, která se udělá téměř sama a bez vaření. Určitě nejsem jediná, která ráno uvítá každou minutu navíc a tahle snídaně vám jich přidá hned několik :) Vtip je v tom, že si vločky večer předem naložíte do tekutiny, vločky ji nasáknou a ráno je skoro hotovo. Pak už stačí přihodit ovoce podle chuti a skvělá snídaně je na světě.



Suroviny:
na 2 porce
1 hrnek jemných ovesných vloček
1 hrnek polotučného mléka
3 lžíce řeckého jogurtu
1-2 lžíce agávového sirupu
1 lžička vanilkového extraktu
2 lžíce chia semínek

1 velká hrst borůvek

Postup:
Večer předem smícháme v míse vločky spolu s ostatními ingrediencemi a dobře promícháme. Mísu překryjeme potravinářskou fólií a necháme přes noc vychladit v lednici. Před servírováním rozdělíme vločky do misek nebo skleniček a zasypeme borůvkami.



středa 16. března 2016

Dort Kolibřík (Hummingbird cake)

V poslední době mi to s těmi příspěvky trochu trvá. Vařit jsem nepřestala, ale nezbývá moc času přidávat recepty, protože finišujeme s opravou domku a času není nazbyt. Měsíční pekařskou výzvu Gurmetu tedy přidávám trochu se zpožděním, ale za to vím, jak dopadly výsledky. Dortík mi sice neotiskli, ale mě stačilo, že se po něm doma docela zaprášilo :) Kolibřík je hlavně v severní Americe poměrně známý, ale původně pochází z Jamajky, což použité suroviny lehce napoví. Já bych ho určitě zařadila do té lepší poloviny dortů, které jsem kdy vyzkoušela. Hummingbird cake je šťavnatý a "mokrý" s příjemnou chutí ovoce, kterou doplňuje náplň z krémového sýra. Jediné, co jsem změnila bylo množství cukru a následný poměr surovin, protože americké dorty a polevy jsou často velmi přeslazené a to třeba u Kolibříka vůbec není nutné, protože použité ovoce je dost sladké.



Suroviny:
na korpusy
520 g hladké mouky
550 g banánů
150 - 200 g pekanových ořechů
1 plechovka ananasového kompotu (bez nálevu)
200 g strouhaného kokosu
5 ks vajec (větších)
200 g cukru krystal
250 ml řepkového oleje
1 lžička soli
1 lžíce jedlé sody
2 lžičky skořice
3 lžičky vanilkového extraktu
máslo na vymazání formy

na krém
cca 800 g krémového sýra
moučkový cukr podle chuti ( já dávala 5 lžic)
šťáva z půl citronu nebo limetky


Postup:
Troubu předehřejeme na 180°C a rozevírací formu s průměrem 20 cm vymažeme máslem, dno vyložíme pečícím papírem. Pekanové ořechy vyložíme na plech s pečícím papírem a pečeme v troubě cca 8 minut, dokud se nezačnou vonět. Necháme je vystydnout, malou část odložíme stranou na ozdobu a zbytek nasekáme nahrubo. Ananas rozmixujeme nahrubo, banán rozmačkáme vidličkou. Ve velké míse smícháme mouku, cukr, kokos, sodu, sůl a skořici. Přidáme nasekané ořechy a dobře promícháme. V jiné misce prošleháme vejce s ostatními tekutými ingrediencemi - s olejem,  a vanilkovým extraktem a nakonec i s banány a ananasem. Jak radí i v Gurmetu, pokud nemáte troubu, kam se vejdou tři korpusy najednou, rozdělte si suché i mokré ingredience na tři části a smíchejte je teprve těsně před pečením. 
První část mokrých i suchých surovin dobře promícháme a nalijeme do dortové formy a pečeme asi 40 minut. Postup opakujeme ještě dvakrát, abychom získali tři korpusy, které necháme zchladnout na mřížce. V případě potřeby korpusy seřízneme. Aspoň bude co užírat, že? :)
Na krém prošleháme v míse krémový sýr s cukrem a citrusovou šťávou. Každý korpus pomažeme částí krému a dort sestavíme. Vršek ozdobíme zbylými oříšky podle fantazie, já jsem ještě přidala květiny.



pátek 11. března 2016

Makronky s čokoládovou ganache

Tak a je to tady - nastává konec jedné éry...konečně jsem totiž upekla makronky :) Už několik let na mě tyto barevné potvůrky odevšad vyskakují a všichni o nich mluví. Já jsem původně ani neměla ambici je někdy péct, ale postupem času jsem pochopila, že je to vlastně taková maturita, a že bych si to tak jako tak měla vyzkoušet. Od prvotní myšlenky ke spáchání činu to trvalo téměř rok a to jsem ještě potřebovala nenápadné postrčení od kolegyň z práce. Jednou jsem se totiž zmínila, že bych makronky chtěla vyzkoušet a ty baziliškové mi hned vzápětí koupily k narozeninám silikonovou podložku na makronky. No a to už nebylo cesty zpět, věděla jsem, že musím :) Jenže jak říkám, trvalo mi to skoro rok, než jsem se odhodlala. Už mi začínalo být blbé, že budu mít další narozeniny a makronky stále nikde a tak jsem si určila víkend a šla do toho. Je pravda, že za ten rok jsem stihla přečíst docela dost materiálů, kde jedni varují a rozvášněně o makronkách vypisují litánie na pět stránek a jiní ty vášně mírní a dodávají, že se to buď povede nebo ne, ale zas nejde o život :) Byla jsem tedy tak nějak připravená, do čeho jdu.
Na poprvé jsem se rozhodně nechystala nějak experimentovat, chtěla jsem dobrý, osvědčený recept od někoho, komu věřím a je mi sympatická jeho tvorba. To všechno pro mě splňuje skvělá blogerka Kamila alias Nuselská Kuchta, od níž jsem si recept na skořápky vypůjčila.



Musím říct, že celý ten proces byl nabitý adrenalinem, jestli se povedou či nikoliv. Musím ale říct, že mě to bavilo a jsem moc ráda, že jsem se do pečení nakonec dala. Možná netušíte, že se dá koukáním do trouby zabavit stejně jako na televizi, možná je to i napínavější :)

A než se vrhnu na recept, ještě bych předem ráda shrnula pár mých osobních poznatků ohledně přípravy a pečení.
- ano, makronky jsou sice trochu Vyšší dívčí, ale rozhodně se jich nebojte - když to nevyjde poprvé, vyjde to třeba podruhé. Ten proces vlastně ani není tak složitý, jen každý detail hraje roli a může výsledek pokazit. Dejte si proto záležet. Přečtěte si více receptů či návodů, u každého můžete získat dobré tipy, na co si dát pozor.
- jestliže si mandle melete doma, prosejte je nakonec přes síto, které zachytí větší kousky, které jinak udělají neplechu. 
- bílky, které použijete by měly být vodnaté, tedy ne přímo čerstvé. Já jsem třeba při pečení jiného moučníku použila pouze žloutky, bílky jsem uzavřela do lednice, kde si nějakou tu dobu pobyly a teď na makronky mi skvěle posloužily. Před použitím by měly mít pokojovou teplotu.
- jako podložku můžete použít pečící papír, na který si předkreslíte kolečka nebo speciální silikonovou podložku s již vyznačenými kolečky. Co se týká pečení, tak si myslím, že obě varianty jsou srovnatelné. Jelikož ale můj nevýtvarný talent způsobuje, že nedokážu vytvořit pravidelná a stejně velká kolečka, tak já upřednostňuji určitě podložku s kolečky (od Tescomy). Skořápky mi šly z obou povrchů sloupávat stejně dobře.
-makronky pečte v troubě po jednom plechu a bez horkovzduchu. Teplota pečení je u makronek důležitá (kolem 150°C), ale každá trouba peče trochu jinak a tak je potřeba vysledovat  tu nejlepší teplotu ve vašich podmínkách.





Základní recept na skořápky

Suroviny:
3 vaječné bílky nebo 90 g bílků
30 g cukru krupice
125 g mandlové mouky (jemně mletých mandlí)
200 g cukru moučka
libovolné potravinářské barvivo (doporučuji Wilton)

Postup:
Připravíme si bílky ven z lednice, aby měly pokojovou teplotu. Mandlovou mouku a moučkový cukr nasypeme do robota a krátce spolu pomeleme, odložíme stranou. Připravíme si plechy buď se silikonovými podložkami nebo s pečícím papírem a předkreslenými kolečky (můžeme použít i šablonu, kterou dáme pod papír).
Nyní začíná ta zajímavější část a to je zpracování bílků. Kdo má robota, má výhodu, kdo ne, musí si vystačit s ručním šlehačem. Nejdříve šleháme bílky na nižší rychlost a pomalu ji zvyšujeme. Když jsou bílky nadýchané a ušlehané asi do dvou třetin, přisypeme na dvakrát cukr krupice, dobře zašleháme a poté znovu zvýšíme rychlost bílky šleháme do konzistence tzv. "měkké špičky" kdy se ještě bílková špička ohne z metly dolů. V tu chvíli je čas přidat pár kapek barviva (podle toho, jaký chcete odstín). Šleháme dál, dokud nezískáme pevný lesklý sníh, kdy se sněhová špička již neohýbá a pevně drží. To je velmi důležité a ovlivní to výsledné makronky. 
Další část procesu - tedy zapracování mandlí (macaronage)- je naprosto klíčová, věnujte ji tedy veškerou pozornost. Cílem je "vytřít" pryč všechen vzduch a nenechat žádné suché místo. Polovinu mandlové mouky nasypeme ke sněhu a gumovou stěrkou důkladně promícháváme a zapracováváme mandle do sněhu. Přisypeme druhou polovinu mandlí a opět stěrkou důkladně zapracováváme, tlačíme stěrku proti dnu nádoby, kterou občas pootočíme. Tím odstraňujeme vzduch, těsto je tekutější a hladší. Nikde po stranách nesmí zůstat nezpracovaný sníh - makronky pak mohou popraskat. Výsledná hmota by měla ze stěrky líně stékat. Jak jsem se dozvěděla od zkušenějších - je lepší těsto maličko nedomíchat, než přemíchat, bylo by pak příliš tekuté a nešlo by z něj tvořit pravidelná kolečka, která by pak ani nevytvořila žádanou "nožku".
Nyní si připravíme cukrářský pytlík s hladkou špičkou a průměru cca 1 cm. Máme-li silikonovou podložku s kolečky, jednoduše stříkáme kolečka dovnitř kruhu. Používáme-li pečící papír se šablonou, stříkáme na něj kolečka s průměrem asi 3 - 3,5 cm a se stejně velkými rozestupy, protože hmota se ještě trochu rozlije. Když jsou kolečka hotová, několikrát energicky udeříme plechem o linku, abychom se zbavili možných vzduchových bublin v těstě, které můžou způsobit popraskání skořápek. Makronky potom necháme cca 30 - 60 minut schnout, až budou na omak nelepkavé. Já jsem je nechávala schnout zhruba hodinu, záleží na podmínkách u vás doma. V té chvíli už začneme žhavit troubu na teplotu mezi 140 - 160 °C, já osobně jsem pekla na 150 °C. Makronky pečeme postupně po jednom plechu asi 15 minut, ale záleží i na troubě. Makronky by se při doteku neměly nijak hýbat, nedej bohu propadnout. V takovém případě ještě chvíli pečeme. Většina z nás (včetně mě) se během pečení neodrhne od trouby a sleduje celý proces pečení a hlavně to, zda-li se na makronkách vytvoří cílená "nožka". Hotové makronky vyndáme z trouby a necháme na plechu vychladnout, teprve poté je pomalu slupujeme z podložky či z papíru. Samotné skořápky buď můžeme zamrazit na jindy a nebo je následně plníme krémem. Já jsem zvolila jednoduchou, klasickou, ale skvělou čokoládovou ganache, která nikdy nezklame.

Čokoládová ganache

Suroviny:
100 g čokolády na vaření
100 ml smetany ke šlehání (33 %)
lžička másla

Postup:
V malém kastrůlku přivedeme smetanu téměř k varu (ale nevaříme!!!). Čokoládu si nalámeme na kousky a dáme do misky, přidáme máslo. Horkou smetanou přelijeme čokoládu a chvílemi mícháme, dokud se čokoláda nerozpustí. Ganache vymícháme do hladka a dáme do chladu ztuhnout. Před plněním ji necháme trochu povolit, protože přímo z lednice je moc tuhá a špatně by se s ní pracovalo.

Čokoládovou ganache dáme do cukrářského pytlíku s hladkou špičkou a doprostřed každé skořápky stříkneme dostatečné množství krému a slepíme s druhou. A makronky máme na světě!! Není na škodu je nechat den odležet, ale to je většinou dost těžké, nenápadně totiž mizí :)))






pondělí 7. března 2016

Jarní výlet do Londýna (za památkami i za jídlem)

Minulý týden jsme vyrazili na pár dní na výlet do Londýna, který měl alespoň částečně nahradit naši chybějící dovolenou v loňském roce. A myslím, že se to podařilo báječně. V Londýně už jsme předtím byli a proto jsme také neplánovali žádný přesný program, prostě jsme čekali, kam nás během procházek vítr zavane. Ubytování jsme měli zařízené u kamaráda v krásné čtvrti Harrow na severovýchodě Londýna. Tak jsme mohli nasávat mnohem více místní atmosféry než při ubytování v hotelu.


Doprava v širším Londýně je řešená skvěle, vždycky někde poblíž najdete stanici metra (nebo nadzemky) a vlaky jezdí tím častěji, čím víc jste blíž k centru. Stačí vám plánek rozsáhlého metra a nabitá karta Oyster a můžete začít jezdit. Doprava je sice výborná, ale zároveň taky drahá a zda zvolit dobíjení kreditu podle jízd nebo pass na několik dní záleží na parametru vaší cesty a frekvenci cest. Počítejte ale s částkou nejméně 15 £ . My jsme měli krásné počasí a proto jsme většinu míst v centru prochodili pěšky. Pokud máte alespoň trochu orientačního smyslu, zorientujete se rychle. My jsme si třeba místo mapy vystačili pouze s plánkem na metro.

Začali jsme naši procházku na Oxford Circus, kudy vede známá nákupní ulice Oxford Street. Zde se nachází obchody všech možných značek, a tak toto místo potěší hlavně nás, ženy :) Z Oxford Circus se můžete jednoduše dostat na světoznámé náměstí Piccadilly Circus. Cesta vede ulicí Regent Street - významnou obchodní ulicí, která je typická svým širokým bulvárem s obloukem. I zde je mnoho obchodů známých značek, které střídají nablýskané kavárničky a luxusní cukrárny. Vězte, že zde vás sladká neřest přijde pěkně draho. Máte chuť na jahody máčené v čokoládě? Malý kornoutek si můžete dopřát za 10 £ :)



Piccadilly cirkus je rozhodně další ikonické místo Londýna. Světelné obrazovky zářící do dálky pozná i ten, kdo v Londýně nikdy nebyl. My jsme toto místo za náš pobyt navštívili hned několikrát, přes den, i večer. Vždy jsme se posadili ke kašně, pozorovali ruch kolem nás a nasávali atmosféru. Hned u Piccadilly jsem objevila báječný obchod Whole Foods Market, který prodává organické potraviny z kontrolovaných zdrojů, má širokou nabídku veganských či bezlepkových produktů a také funguje i jako bistro. Připadala jsem si jako v ráji, všude bylo neskutečné množství ovoce a zeleniny, rozsáhlá nabídka ryb a mořských plodů a mnoho dalšího. Nechyběly ani předpřipravené krabičky s ovocem, třeba do práce. Jak už tomu ale tak bývá, tento druh obchodu je dražší i u nás, natož v Londýně. Když jsem viděla, za kolik tam prodávají makronky, začala jsem přemýšlet, že se tím začnu živit :D




Dobré jídlo jsme nepotkávali jen venku, ale i doma u našeho kamaráda, který pro nás nakoupil ty nejlepší potraviny a tak jsme si žili jako králové. On rád nakupuje v supermarketech Sainsbury's nebo Lidl, který je v Anglii trochu o něčem jiném než u nás. Pochutnali jsme si třeba na skvělém lososovi, zeleninových salátech nebo smoothie s melounem. Podle toho v jaké čtvrti se právě nacházíte, se mění i struktura obchodů s potravinami. V indické čtvrti najdete rozsáhlou nabídku asijských surovin, v arabské čtvrti zase nechybí typické arabské produkty. Nám se velmi líbily ovocné nápoje s bazalkovými semínky, které jsme objevili v indickém supermarketu. Nápoj byl osvěžující a moc dobrý, uvnitř plavala semínka bazalky, což jsem předtím nikdy neviděla. 
Hned za domem byl krásný velký anglický park a nám přálo počasí, takže jsme rádi zašli i na procházky po okolí a prohlíželi si místní domky, kostely či místní krámky.


Počasí nám opravdu přálo a tak jsme vyrazili i na jednu z nejvyhledávanějších atrakcí - London Eye. Stačí jet do stanice metra Waterloo a pak už je to pár kroků, přímo u řeky. Když si koupíte lístek online předem, vyjde vás o něco málo levněji než v pokladně. Fronty se můžou zdát dlouhé, ale je zde opravdu dost přepážek, takže to běží docela rychle. Základní lístek pro dospělého vyjde na 24.90 £, ale určitě to stojí za to. Když jsme se pokochali Londýnem z výšky, vyrazili jsme na dlouhou procházku podél řeky, kde je bujný kulturní život, mnoho pouličních umělců, příjemné kavárničky a luxusní kavárny. Můžete zde nalézt také repliku Shakespearovského divadla Globe.


Co by to bylo za pobyt v Anglii, kdybychom si nedali Fish and Chips. Chtěli jsme najít nějaké neturistické místo - nejen kvůli ceně, ale taky kvůli atmosféře. Nakonec jsme objevili jedno zastrčené bistro na Harrow, stranou centra, kde byli pouze samí místní. Dostali jsme obrovskou porci domácích hranolek a rybky v těstíčku, která byla vynikající a rozplývala se na jazyku. Měla jsem co dělat, abych porci snědla, ale bylo to tak dobré, že jsem nakonec neodolala. Není to zrovna příklad zdravé stravy, ale pro jednou to nevadí, ne? :)



Na sobotu jsem si na internetu vyhledala několik místních trhů a těšila jsem se na místní atmosféru. Na zmíněné stránce obě moje vyhlídnutá místečka zařazovali k těm nejlepším tradičním trhům, u obou bylo psáno, že jsou po zimě již otevřené. První trh Cabbages & Frocks Market se nacházel ve čtvrti Marylebone, blízko Baker Street, hned vedle kostela. Když jsem přišla na místo, bylo zde pouhých deset stánků a jinak nic :( Asi dva stánky s palačinkami, několik prodejců s ručně šitým oblečením, šperky, kožené věci a nakonec paní s makronkami. S tou jsem si nakonec popovídala a dozvěděla se, že trhy sice otevřené jsou, ale chodí na ně takhle v březnu málo lidí a proto jezdí i málo prodejců. Tak jsem si aspoň prošla okolí, kde bylo plno pěkných a typických krámků.
Druhým mým želízkem v ohni byl trh blízko Waterloo na Lower Marsh. Jelikož toto místo je v podstatě v centru, věřila jsem, že tam bude situace lepší. Bylo to ale spíše naopak - v malebné uličce se krčily čtyři stánky a nic víc. Našla jsem tam pána se zeleninou, stánek s knihami a šperky a pak také paní, která prodávala různé dobrůtky - cupcaky, záviny atd. Koupila jsem si od ní veganskou ovesnou sušenku a byla vážně dobrá, to se musí nechat. Co se týká trhů, bylo asi na Brity moc brzy, tak snad někdy příště.




Londýn je město mnoha kultur, na ulici potkáte turisty z celého světa, ale také plno místních Indů či arabů a dalších národností. Je hezké pozorovat, jak se zde mísí vše dohromady a všichni si v klidu žijí vedle sebe. V Londýně najdete muslimské, indické či jamajské čtvrti a také polské, řecké, italské asijské či arabské restaurace (a mnoho dalších). Každý si prostě může najít to své. Při toulání centrem města jsem objevila tradiční španělskou restauraci La Tasca, která byla schovaná v zadní uličce jen skok od Oxford street. Jelikož španělskou kuchyni máme moc rádi, neváhali jsme a zašli na sangrii a tapas. Ceny byly na centrum přijatelné a menu více než lákavé. My jsme ochutnali pouze malinký vzorek z toho, co nabízeli, ale i tak jsme si moc pochutnali a společně se sangrií jakoby na nás dýchlo léto. Náš tapas výběr byl následující: trhané vepřové v chilli omáčce na toustu, míchaný salát se špenátem a mix mořských plodů v těstíčku. Mňam!




Shrnuto a podtrženo - náš výlet se moc povedl. Počasí nám vyšlo báječně, protože zažít několik dní za sebou v Anglii slunečno není jen tak :) Prochodili jsme spoustu zajímavých míst a v nohách máme nějaké ty kilometry. Chození nám aspoň částečně vyvážilo všechny ty dobrůtky, které jsme za celou dobu snědli. 
Londýn je zajímavé moderní město, které vám má co nabídnout i při opakovaných návštěvách. Musíte počítat, že je zde trochu draho, ale dají se tu udělat i dobré nákupy :)